Produkty

Akční zboží

Ferrari 330 GT_BBR1832_1
AKCE

BBR1832 Ferrari 330 GT 2+2

Osobní vůz Enza Ferrariho - číslo podvozku 5731,…

8.200 Kč

Ferrari GTE_BBR1850E_a
AKCE

BBR1850E Ferrari GTE 2+2 I Series

Model 250 GT 2+2 byl prvním čtyřmístným…

8.200 Kč

BBR1833_a
AKCE

BBR1833 Ferrari 4,9 Superfast

Na autosalonu v Paříži bylo představeno nové Ferrari…

8.200 Kč

[SlideShowBig]BBR1849B (6)JPGaspx
AKCE

BBR1849B Ferrari 400 Superamerica

Model 400 Superamerica, vyráběný ve dvou…

8.200 Kč

Ferrari 330 GT_BBR1848B_1
AKCE

BBR1848B Ferrari 330 GT 2+2 Series 2

Ferrari 330 GT 2+2 bylo představeno na výstavě v Bruselu v…

8.200 Kč

BBR1851A
AKCE

BBR1851A Ferrari 250 GT Berlinetta passo corto

Model 250 GT Berlinetta s krátkým rozvorem,…

8.200 Kč

BBR1820_a
AKCE

BBR1820A Ferrari 250 TDF

Ferrari 250 pojmenované podle slavného…

8.200 Kč

BBR1840 Ferrari 500 Superfast Speciale
AKCE

BBR1840 Ferrari 500 Superfast Speciale

Řada Superfast velkých cestovních vozů debutovala na…

8.200 Kč

[SlideShowBig]BBR1849A (5)JPGaspx
AKCE

BBR1849A Ferrari 400 Superamerica

Ferrari 400 Superamerica byl dvoumístný sportovní…

8.200 Kč

[SlideShowBig]BBR1853 (14)JPGaspx
AKCE

BBR1853 Ferrari 250 GTO

Vůz se zúčastnil závodu 24h Le Mans (30e Grand Prix…

8.200 Kč

BBR1816A_a
AKCE

BBR1816A Ferrari 275 GTS/4 Spider NART

Jen deset Ferrari 275 vyšlo oficiálně z továrny…

8.200 Kč

Alfa Romeo P3 #2 Caracciola (1932)

Vůz se zúčastnil závodu GP Německa (VI Großer Preis von Deutschland) na okruhu Nürburgring (Německo) v roce 1932, který se konal v termínu 17. července. Za volantem vozu továrního týmu Alfa Corse (Itálie) usedl Rudolf Caracciola (Německo). Vůz se startovním číslem 2 v závodě zvítězil.

Rok: 1932

Dostupnost: Ihned k odeslání
Kód: M-220
Výrobce: CMC
Popis modelu: Velikost: 1:18
Značka vozu: Alfa Romeo
Barva: Červená
Limitovaná edice: 1000 ks
Startovní číslo: 2
Kategorie: Závodní auto
13.690 Kč s DPH
11.314 Kč bez DPH
11314 Kč ks

Alfa Romeo Tipo B bylo nejúspěšnějším jednomístným závodním vozem Grand Prix své doby. Alfa Romeo jej vyráběla a závodila v letech 1932 až 1936. Zpočátku jako tovární závodní auto pro Alfa Corse, později pod značkou Scuderia Ferrari poté, co převzal závodní aktivity Alfa Romeo. Vůz navržený legendárním inženýrem Vittoriem Janem vycházel ze stejně legendárních modelů Alfa Romeo 8C. P3 byl druhý monopost Alfa Romeo po monopostu Tipo-A z roku 1931.

Automobilclub von Deutschland hostil Velkou cenu Německa v roce 1932 na 22,81 km dlouhé severní smyčce Nürburgringu; který byl po Targa Florio považován za nejtěžší závodní okruh. Závodní vozy byly rozděleny do tří skupin. Skupinu I tvořily vozy, které soutěžily o mistrovství Evropy bez omezení zdvihového objemu motoru (neomezená třída). Museli najet 25 kol na celkovou vzdálenost 570,25 km. Auta, která nemusela jet 25 kol, se nekvalifikovala na celkové vítězství ani na mistrovství Evropy. Automobily skupiny II, vybavené motory od 800 ccm do 1 500 ccm, musely zajet 23 kol. Menší vozy skupiny III s motory od 350 ccm do 800 ccm musely zajet 19 kol. Neexistovala žádná omezení, pokud jde o konstrukci motoru, hmotnost automobilu nebo typ paliva.

Soutěžící pocházeli z Rakouska, Belgie, Británie, Československa, Francie, Německa, Maďarska, Itálie, Lucemburska a Švýcarska. První přihlášku do skupiny I umístil Rudolf Caracciola, vítěz z roku 1931 s Mercedesem, který by letos startoval s Alfa Romeo. Kvůli ekonomické recesi se Daimler-Benz stáhl ze závodění. Mezi prominentní týmy, které se připojily ke skupině 1, patřila Alfa Romeo s hrůzostrašnou sestavou Nuvolari, Caracciola, Borzacchini a Campari. Bugatti vstoupilo do týmu Chiron, Varzi a Divo s Bouriatem jako rezervou. Třetím firemním týmem bylo Maserati v Bologni, které pro Ruggeri přišlo pouze s jedním 3,0 litrovým vozem.

Dalším nominovaným vozem Maserati bylo zcela nové 1,1 litrové čtyřválcové monoposto Count di Cerami, jehož řidičem byl Ernesto Maserati. V závodním poli bylo docela dost nezávislých přihlášek, včetně řidičů Bugatti, jako Dreyfus a Lehoux z Francie, Longueville z Belgie, Hartmann z Maďarska a tak dále.

Během tréninku před závodem většina řidičů zjistila, že pneumatiky v horkém počasí na Nürburgringu vydrží asi sedm až devět kol. To by se stalo velkým problémem, pokud by se na den závodu neochladilo. Lidé jako Ettore Bugatti však měli jiné starosti. Věděli, že monoposty P3 byly v praxi nejrychlejší a že Alfa Romeo v tom roce zvítězila téměř na všech významných událostech, a tak se mohli dohadovat, který ze tří řidičů Alfy má tentokrát největší šanci stát se vítězem. Caracciola, rodák z Německa a trojnásobný vítěz s vozem Mercedes-Benz, byl doma na okruhu Nürburgring a zdálo se, že má nejlepší šance být oblíbeným hrdinou, až na to, že odvážlivec Nuvolari mohl ignorovat rozkazy týmu a představoval pro něj hrozbu.

17. července byla neděle, která se probrala do mlhavého, chladného a větrného rána, ale nepršelo. Na startovním roštu se v číselném pořadí shromáždilo celkem 31 automobilů. Devět ze šestnácti zástupců skupiny 1 se objevilo a seřadilo vpředu, protože byly jak důležitější tak pravděpodobně rychlejší.

Po startu se okamžitě dostali do vedení Caracciola (# 2), následovali Nuvolari (# 10), Borzacchini (# 12) a Chiron, Dreyfus a Lehoux - shromáždění tří monopostů Alfa a tří Bugatti na čele závodu. Caracciola dokončil první kolo o sedm sekund před Nuvolarim a nadále si udržoval výhodu před svými parťáky. Ve čtvrtém kole Caracciola natáhl náskok na Nuvolariho a rozdíl se po pěti kolech zvětšil na 54 sekund.

Caracciola byl v čele od začátku a v sedmém kole začal trochu zvolňovat, pravděpodobně o 20 sekund. To stačilo, aby ho Nuvolari dohnal. V osmém kole byl rychlejší než Němec s časem 11 min 10 s, na devátém kole viditelně zvítězil na Caracciolou a nejrychlejší kolo v desátém kole zajel za 10 m 49,8 s. Caracciola byl docela překvapen, když ho předjel Nuvolari, který dorazil na tribunu před ním a poté zastavil v boxech pro palivo, olej, vodu a pneumatiky. Zastávka ho stála 2:40 a hrabě Lurani to popsal jako úmyslné zpoždění, „… ředitelé Alfy, kteří se chtěli vyhnout vnitřním sporům, které by mohly ovlivnit konečné výsledky závodu, zařídily věci, aby malého muže nepatřičně zdrželi.“

Nuvolari byl po deseti kolech krátce na prvním místě. Caracciola se však podařilo znovu získat vedení poté, co si promluvil s Giovanninim, vedoucím týmu během jeho zastávky v boxech, která trvala 1 m 35s. W.F. Bradley v časopise The Autocar uvedl: „Od této chvíle již neexistovala žádná konkurence a s výjimkou zastavení na 20 sekund ze strany Nuvolariho k ověření jeho hladiny oleje, dojely do cíle tři Alfy Romeo bez přerušení a bez jakéhokoli vážného ohrožení jejich soupeři.

Konečný výsledek po 25 kolech umístil Alfu Romeo na první tři místa, Caracciola jako populární a zasloužený vítěz, následovaný Nuvolarim a poté Borzacchinim. Všichni závod dokončili za méně než pět hodin, a to i přes mezinárodní pravidlo pěti hodin. Caracciola zvítězil na Velké ceně Německa v roce 1931 s průměrnou rychlostí 67,3 mil za hodinu na Nordschleife. Tentokrát, tváří v tvář výzvě Nuvolariho, musel Caracciola jet rychleji, než bylo nutné k vítězství, takže jeho výsledný průměr byl nový rekord 74,2 mph, což mu umožnilo překonat cílovou čáru za 4h47m22,8s.

Tímto trojitým vítězstvím zvítězila Alfa Romeo v Mistrovství Evropy značek, zatímco Nuvolari se stal mistrem Evropy jezdců.

Model vychází z verze, v které se tento vůz zúčastnil závodu GP Německa (VI Großer Preis von Deutschland) na okruhu Nürburgring (Německo) v roce 1932, který se konal v termínu 17. července. Za volantem vozu továrního týmu Alfa Corse (Itálie) usedl Rudolf Caracciola (Německo). Vůz se startovním číslem 2 v závodě zvítězil.

Rok: 1932

Popis modelu: Sedadla jsou čalouněna kůží, kola jsou již samozřejmě nové konstrukce včetně nipelů a všechna jsou demontovatelná pomocí centrální matice (včetně stranově závislého pravého a levého závitu). Dvoukřídlá kapota motoru se otevírá naplno na kovových čepech. Otevírací jsou i víčka olejové a benzínové nádrže. Model se skládá z 1805 součástek!!!

Dostupnost: Ihned k odeslání

Cena u výrobce: 620 €.