Ferrari D50 #20 (1956) + Lancia D50 #6 (1955)

Kombinace dvou vozů Lancie a Ferrari D50.

Lancia prezentovala originální a vysoce inovativní vůz, který byl široké veřejnosti představen 20. února 1954. Svou konstrukcí Vittorio Jano daleko předběhl svou dobu. Monopost dostal motor V8 o objemu 2,5 litru s úhlem válců 90° a výkonu 260 hp, motor byl umístěn s úhlovou odchylkou 12° vůči podélné ose vozu směrem doleva. Mezi koly byly umístěné plechové aerodynamické „prostory“. Ty byly důmyslně využity pro 2 úzké nádrže. Zvýšily tak aerodynamické přednosti monopostu a umožnily do nich naplnit až 200 litrů pohonných hmot. (Více popisu k tomuto modelu naleznete u kódu M-175).

Upravený vůz pod označením Lancia Ferrari D50 závodil v roce 1956. V motoru byly použity jiné písty, zvýšil se stupeň komprese, zesílila se kliková skříň a výkon motoru vzrostl na 280 hp při 8000 otáčkách za minutu. Snížila se příď vozu a postranní nádrže splynuly se středem šasi. (Více popisu k tomuto modelu naleznete u kódu M-180).

Lancia D50 #6 (1955)

Vůz v tomto provedení se zúčastnil GP Turína (Itálie) 27. března 1955.  Závod je také známý jako Gran Premio del Valentino. Vozy musely absolvovat 90 kol o délce 4,2 km, což odpovídalo celkové vzdálenosti 378,0 km. Akce nebyla považována za mistrovství světa. Za volantem týmu Scuderia Lancia seděl Alberto Ascari (Itálie), další Lancie řídili Eugenio Castellotti a Luigi Villoresi. Vůz v závodě zvítězil. Největšími konkurenty v závodě byly vozy Ferrari 625 (Harry Schell, Maurice Trintingnant, Guiseppe Farina a Alfonso de Portago) a Maserati 250F (Jean Behra, Luigi Musso a Cesare Perdisa, Roberto Mieres). Ascari se ujal vedení ve 22. kole a neustále náskok ve vedení zvyšoval. Lancia obsadila ale 1., 3. a 4. místo. Byl to první historický úspěch pro Lancii v GP a též i pro Ascariho, který naposledy před tím zvýtězil v roce 19*53 ve švýcarském GP.

Ascariho model #6 má dvě rozdílné konstrukční podmínky ve srovnání s verzí z Monaka (standardní model kód M-175). Kapota je vybavena pouze třemi větracími žilkami a chladič oleje byl přesunut na přední část motoru.

Ferrari D50 #20 (1956)

Vůz v tomto provedení se zúčastnil GP Belgie ve Spa 3.6.1956 na okruhu Spa-Francorchamps, délka závodu byla 508,3 km. Za volantem týmu Scuderia Ferrari seděl André Pilette (Belgie). Vůz v závodě obsadil celkové 6. místo, byl vybrán pro model z důvodu jeho odlišné, žluté barvy (belgická závodní). V samotném závodě se odehrával tradiční souboj mezi značkami Maserati (Behra, Stirling Moss, Cesare Perdisa, Chico Godia a Mike Hawthorn) a Ferrari (Fangio, Castellotti, Peter Collins a Belgičané Paul Frère a André Pilette. Konkuroval jim ještě anglický tým Vanwall (Harry Schell a Maurice Trintignant) a někteří soukromí jezdci. Vítězem se stal Peter Collins na dalším Ferrari D50 (jeho 1. vítězství v GP), o vítězství se v závodě přetahovalo více jezdců - Fangio, Moss, Castellotti, Behra. Po startu šel do vedení Moss. Fangio opět ztratil několik míst, ale brzy se zařadil za Mosse, Collins a Castellotti byli za nimi. Fangio se pomalu, ale určitě dostával k vedoucímu Mossovi. V pátém kole jej předjel. Po desátém kole se začaly na vozech projevovat závady a defekty a na druhé místo se posunul Collins. Ve 23. kole z důvodu poruchy dodávky paliva odstoupil Fangio, od té doby jel v čele závodu Collins. Poté, co Moss mohl pokračovat v závodě opět s vozem svého kolegy Perdisy, bojoval a skončil třetí. Skvělý vítěz Peter Collins zajistil Ferrari druhé vítězství sezony. Frère pojistil druhé místo ve svém posledním závodě a tak dokončil dvojité vítězství Ferrari.

Rok: 1955 + 1956

Popis modelu: modely mají odnímatelnou kapotu motoru, otevírací víčka nádrží benzínu, oleje, demontovatelná kola. Otevíratelná je i vzduchová klapka před kokpitem. Modely, o kterých mnoho sběratelů dlouhá léta snilo jsou zde a patrně v tom nejlepším provedení, jaké se mu mohlo dostát. Model Lancie se odlišuje od ostatních verzí tohoto vozu. Další informace k modelům včetně obrazové dokumentace budou doplněny.

Dostupnost:  Ihned k odeslání.

Cena u výrobce: 1098€