Produkty

Ferrari D50 #14 (1956)

Dostupnost: Ihned k odeslání
Kód: M-182
Výrobce: CMC
Popis modelu: Velikost: 1:18
Značka vozu: Ferrari
Barva: Červená
Limitovaná edice: 1500 ks
Startovní číslo: 14
Kategorie: Závodní auto
11.950 Kč s DPH
9.876 Kč bez DPH
9876 Kč ks

Konec Lancie, začátek Ferrari

Smrt Ascariho při testech jiného závodního vozu Ferrari v Monze byla mimo finančních problémů pro Lancii další velkou ránou, že ukončila své závodní aktivity. Vůz D50 byl v té době ještě ne zcela doladěný v zatáčkách byl nestabilní a přetáčivý, vinu na tom mělo i umístění nádrží v bocích. Vůz ale skrýval velký potenciál. Toho využil Enzo Ferrari a převzal celý závodní tým včetně náhradních dílů, tým konstruktéra Jana i jezdce Eugenia Castellottiho. Po takřka dvouleté pauze od vozu Ferrari 500 F2 tak stáj Ferrari disponovala strojem, který se mohl po odchodu konstruktéra Aurelia Lamprediho dále rozvíjet. Právě Ferrariho zkušenosti bylo to, co vozu D50 pomohlo v dalším vývoji v prvotřídní závodní vůz F1.

Upravený vůz pod označením Lancia Ferrari D50 závodil v roce 1956. V motoru byly použity jiné písty, zvýšil se stupeň komprese, zesílila se kliková skříň a výkon motoru vzrostl na 280 hp při 8000 otáčkách za minutu. Snížila se příď vozu a postranní nádrže splynuly se středem šasi, vlastní nádrže se přesunuly do jedné v zadní části vozu, těsně za sedadlem řidiče. Výfuková potrubí vyúsťují vždy čtyřmi trubkami těsně před pravé a levé zadní kolo. Dva původní chladiče oleje mezi boční nádrží a trupem vozu zmizely a byly nahrazeny chladičem oleje v trubce instalovaným na přední straně chladiče. Olejová nádrž zůstala na samém konci zádi.

U Ferrari nastaly i personální změny, poté, co se Mercedes stáhl z okruhů na konci roku 1955, musel nejlepší pilot Juan Manuel Fangio, který byl do té doby u Mercedesu zaměstnán, hledat novou práci. Ferrari ho pravděpodobně uvítalo s otevřenou náručí. S dalšími známými jezdci, jako byli dva italové Luigi Musso a Eugenio Castellotti a čtvrtý jezdec v týmu, nováček Peter Collins z Anglie Ferrari získal pro Grand Prix sezónu 1956 vysoce profilovaný řidičský tým.

Fangio si dojel díky třem výhrám, dvěma děleným druhým místům a jednomu čtvrtému pro svůj čtvrtý mistrovský titul. Dvě výhry si připsal celkově třetí muž šampionátu Peter Collins, Castellotti obsadil šesté místo, Paul Frère díky druhé příčce při svém jediném startu osmé a Luigi Musso, který pomohl Fangiově výhře v Argentině předáním vozu, obsadil celkově jedenácté.

Vůz v tomto provedení se zúčastnil GP Francie v Remeši 1.6.1956, po tragedii z roku 1955 v Le Mans se konal závod na tomto okruhu. Scuderia Ferrari na této trati vyhrála naposledy v roce 1953 a na startu se v jejich vozech objevili Juan Manuel Fangio, Eugenio Castellotti a vítěz předchozího závodu Peter Collins. Další kokpit byl ponechán Španělovi Alfonso de Portago, který se zúčastnil svého prvního závodu Formule 1. Páté auto bylo použito pro Olivier Gendebiena. Všichni měli vůz s krátkým nosem. Za volantem tohoto vozu  Ferrari seděl Peter Collins (Velká Británie), dokázal zde, že jeho vítězství v závodě ve Spa nebylo náhodné. Již od počátku závodu se od pole ostatních odtrhly 3 vozy Collinse, Fangia a Castellottiho. Vůz Collinse v závodě zvítězil po ujetí 61 kol (506,4 km) před stájovým kolegou Eugeniem Castellottim, třetí byl Behra n aMaserati 250F. Závod byl soubojem dvou italských značek Ferrari a Maserati. Ferrariho největším protivníkem vítězství v mistrovství světa automobilů bylo právě Maserati s hvězdnými jezdci Stirlingem Mossem (ten závod dokončil na jiném voze, než se kterým odstartoval z důvodu poruchy), Jeanem Behrou a Pierem Taruffim na spolehlivém Maserati 250F. Dalšími závodníky v tomto závodě byly britský závodní tým Vandervell Products Ltd se značkou Vanwall VW56 a francouzský tým Gordini s Gordiniho Type 32 a Type 16, tomu se již však v treninku i na závodě příliš nedařilo. Vanwall se však v průběhu závodu s vozy Ferrari o vedení přetahoval, Harry Schell za jeho volantem přibližně v polovině závodu se dostal dokonce na druhé místo, následně jej z čela ale odsunula porucha, jejíž oprava trvala 5 minut. Collins získal po tomto závodě pětbodový náskok oproti druhému Jean Behrovi v šampionátu řidičů. Fangio zůstal jeden bod za Behrou. Velkým poraženým v tomto žebříčku byl Stirling Moss, který se prozatím vrátil na čtvrté místo. Vlastní závod byl hodně sledován z důvodu návratu vozů Bugatti na okruhy. Za volantem seděl Maurice Trintignant, musel ale pro poruchu v 18. kole vzdát. 

Rok: 1956

Další informace k vozu a modelu včetně obrazové dokumentace budou doplněny.

Popis modelu: model má odnímatelnou kapotu motoru, otevírací víčka nádrží benzínu, oleje, demontovatelná kola. Otevíratelná je i vzduchová klapka před kokpitem. Model, o kterém mnoho sběratelů dlouhá léta snilo je zde a patrně v tom nejlepším provedení, jaké se mu mohlo dostat. 

Dostupnost: Ihned k odeslání.

Cena u výrobce: 574€